říká v rozhovoru pro LN "internetová výtvarnice"
Markéta Baňková
Internet může bourat bariéry mezi lidmi,
zkracuje vzdálenosti. Pro projekty grafičky a fotografky Markéty
Baňkové (nar. 1971) to platí stoprocentně.
Její zatím
poslední práce - interaktivní mapa New Yorku, která existuje pouze
virtuálně v "nekonečné síti", nám umožní dostat se do této
metropole, aniž vytáhneme paty z domu. Stačí připojení na internet.
LN: Jak vlastně vypadá výstava, kde nepředvádíte hmatatelná
díla, ale virtuální umění?
Už tři roky dělám většinu své
práce na počítači a vystavuji na internetu. Ta věc vlastně jakoby
neexistuje, je to pouhá informace, na kterou si nemůžete sáhnout,
nemůžete vlastnit originál. Teď se zabývám tím, že své fotografie,
které zatím fyzicky existovaly ve formě počítačových bajtů, pro
výstavu převádím do trojrozměrného prostoru. Nyní jsou z nich
plastikové desky, pokryté zepředu fotografickou vrstvou a zezadu
suchým zipem.
LN: Právě desky se suchým zipem jste nedávno
vystavovala v Klatovech ...
Ano, a taky interaktivní tabuli
a projektor, počítač a reproduktory, které přenesly jeden můj
internetový projekt do galerie tak, aby i člověk, který v životě
žádný počítač neviděl, se mohl tímto projektem procházet.
LN: Tím projektem je vaše zatím poslední práce -
interaktivní mapa New Yorku. Jak vznikla a na jakém principu
funguje? Kde ji na internetu najdeme?
Newyorská organizace
International Studio Program mi ve spolupráci s Centrem současného
umění v Praze před časem poskytla tříměsíční stipendium v New Yorku.
Tam jsem pak fotografovala, nahrávala autentické zvuky města a
výpovědi lidí a ze všeho vytvářela webové stránky, které jsem
postupně uveřejňovala na internetu. Šlo mi o zachycení atmosféry
města subjektivním pohledem. Tak vlastně vznikl deník, dokument.
Navštívit ho můžete na adrese www.nycmap.com nebo www.bankova.cz. A
pak se můžete procházet ulicemi přesně tak, jak ve skutečnosti leží,
a je jen na vás, kudy se vydáte - pěšky nebo třeba metrem.
LN: Mapa je v porovnání s vaším starším projektem - Městem -
mnohem aktivnější. Pokračujete v rozvíjení podivuhodného příběhu o
dívence Růžence na webových stránkách Města?
Město je taková
internetová nekonečná kniha. Pokračovat v ní chci už proto, že jsem
to čtenářům na svých stránkách slíbila, i když to bude s delším
časovým odstupem, než jsem původně zamýšlela. Město využívá možností
hypertextu - tedy více možností větvení příběhu - vyvíjet se může
buď pokračováním dvou hlavních dějových linií, nebo rozšiřováním
různými postranními odbočkami. Součástí textu je obraz a zvuk. Mapa
je zase především vizuální a zvukový projekt, více rozvětvený,
protože kopíruje půdorys New Yorku. Otázkou je, zda budou oba
projekty v obvyklém slova smylu někdy úplně ukončeny.
LN: V
tom je zřejmě výhoda "internetové" formy - můžete, možná musíte
stále pokračovat.
Tuším, že to byl Milan Knížák, který
prohlásil, že dokončit své dílo znamená nechat ho umřít. Myslím, že
v případě internetových projektů to platí obzvlášť. My jsme doposud
zvyklí hledět na umělecká díla, když visí hotová v galerii, v
knihovně máme knihy, které nemění svůj obsah. Ale na internetu
stránky, ať komerční, nebo jiné, které se nijak nevyvíjejí, ztrácejí
návštěvníky a možná vůbec smysl. V tom vidím jeden z důvodů, proč
vůbec dělat něco právě s internetem - ta možnost kdykoli měnit,
rozvíjet své projekty, a přitom komunikovat s lidmi, které ta práce
zajímá. Diváci a čtenáři zase mohou sledovat, jak taková věc
postupně vzniká, mohou se sami zapojit a komentovat.
LN:
Myslíte si - jako absolventka studia grafiky na AVU - , že klasické
metody výtvarného umění, potažmo klasická grafika, mají dnes
odzvoněno?
Určitě ne. Klasické metody jsou stejně
vytlačovány už dávno. Prvním takovým měnícím se, svítícím a hlučícím
obrazem, který se nám zahnízdil v bytě, je přece televize...
