ROZHOVOR S MARKÉTOU BAŇKOVOU PRO SERVER SFERA

Ahoj Markéto,

ty už delší dobu rozvlňuješ stojaté vody českého internetu svými interaktivními dílky. Před dvěma lety jsi nám poprvé představila internetový román Město.html aneb Homepage Růženky Šetkové, a vloni se na internetu objevila Tvá Mapa New Yorku. 

Mapa je zdá se již dokončená a myslím, že můžeš být právem hrdá na to, jaký ve světě sklidila velký ohlas. S chválou na domácí půdě naši novináři neplýtvají.

neštve tě trošku ta česká malost, projevovaná nezájmem o nové, možná trochu extravagantní  věci? Anebo se o tobě tolik nepíše, protože si nikdo neví rady s tou, která se rozmarně prochází po ostré hranici mezi internetem, výtvarným uměním a literaturou?

Ale já si nestěžuju! O Mapě bylo něco v novinách, a pak byli nějací filmaři z televize u mně v bytě, aby zdokumentovali, jak se válím s notebookem v posteli a chlastám Becherovku.
Ale vážně - je pravda, že se ty věci, co dělám, nehodí asi do žádné běžné škatule, nejsem ani v  užším kontaktu s uměleckou scénou, s tím světem kurátorů a galerií, ani to nejsou žádné komerční projekty, ani čistě literární. Na mé stránky chodí tak 95% lidí z ciziny, hodně z USA. To je ale taky tím, že tam obecně je větší zájem o kulturu než v Čechách, což je celkem pochopitelné, když je to bohatá země s nepřerušenou kulturní tradicí. Navíc počet lidí, připojených k internetu, je x-krát vyšší než zde. Já jsem radši, že jsem měla díky Internetu šanci oslovit svou prací lidi i jinde ve světě. Je to stejně divnej pocit -  zatímco sedím u kompjůtru v obýváku, v New Yorku nebo třeba někde v Nebrasce se někdo prochází mým virtuálním New Yorkem a zakouší pocity, jaký jsem měla já. Cítí rytmus města, tak jak jsem ho cítila já, pak mi třeba napíše, jaký to v něm vyvolalo nálady. Nebo mi napíše, že je to celý pitomost, samozřejmě.

Mapa New Yorku má přes 200 stran. Nechystáš se pokořit další světovou metropoli?
Ne, já nechci bejt expert na města. Ten projekt je hodně o pocitech. Když se koukáš na obraz, nebo čteš knihu, taky je to o pocitech… asi... Já se v New Yorku cítila neuvěřitelně, jako by mi to oživilo nějaký skrytý vzpomínky. Třeba jsem se zastavila někde na rohu, poslouchala hukot, kterej připomíná nějakou minimalistickou hudbu, nechala se jím prostoupit, splynula jsem s ním, a najednou jako by se mi vybavil nějakej sen z dětství, sen, na kterej jsem si dvacet let nevzpomněla. Prostě to město má silnou energii, která mi vyhovuje a cítím se tam jako doma. V jiném městě, kromě Prahy, nevydržím déle než tři dny.

Mapu ať si každý projde na internetu sám…anebo bys čtenáře předem na něco upozornila?

Těch míst je víc, ale když jsem se zmínila o té minimalistické hudbě, rytmu města, tak bych třeba doporučila v mé mapě kliknout na Times Square, stejně tak na Noc, nebo na Subway a ten rytmus si poslechnout. Někdo mi napsal, že poslouchá jako v transu pořád dokola zvuk z mého Times Square a působí to na něj halucinogenně. To mi připadalo jako dost dobrá reakce. Ovšem nevím, zda nebyl kromě mého díla pod vlivem třeba i něčeho jiného, že.

Co máš na New Yorku nejraději? Atmosféru města, mentalitu lidí, pestré obchody,…?
Spontálnost, syrovost, směsici různých kultur, přátelštější mezilidské vztahy. Toleranci k odlišnosti, oceňování originality. Ale zas ne vše se mi tam líbilo a proto taky žiju v Praze.

Město se stává tak trochu tvým osudem - po delší pomlce, věnované právě Mapě New Yorku, se k němu chceš vrátit a přidávat nové kapitoly. Jak často své čtenáře vůbec překvapuješ novými příběhy Růženy?

Málokdy. Alespoň v poslední rok, kdy jsem dělala na NYCmapě, prakticky vůbec. Ale teď jsem zato uploadovala snad již definitivní anglický překlad Města.

Chystáš se obměnit i grafickou podobu celého románu, anebo je ta stávající již konečná a přibývat budou skutečně jen nové kapitoly?

Město.html je literárně-zvukově-výtvarný projekt, jehož pokračování má práce na Mapě New Yorku i jiných věcech tak trochu přerušila. Do angličtiny jej přeložili Anna Bryson a Jiří Popel. Anglická verze stránek s konečnými korekturami textu překladu je na na Internetu zatím asi tři týdny. Ráda bych na Městě ještě pracovala, kromě toho mám však chuť dělat i zas třeba nějaký jiný projekt… Českému pokračování by bylo nutné věnovat zase nepřerušeně v jednom kuse hodně času, naladit se na tu správnou vlnu.Uvidíme.

-    Dokážeš říct, v jakých životních chvílích tě přepadá můza a ty se propadáš do hloubek fantazie, ze kterých čerpáš další Růženina dobrodružství?

Občas mne přepadá můj drzý kocour a zahryzne se mi do nohy. Pak se propadám do hlubin inspirativního běsnění. 

Tvůj původní obor na AVU byla grafická tvorba. Nechystáš se pořídit si ještě někdy domů z nostalgie satinirku anebo už tě zcela pohltil obdiv k novým technologiím?

Nechci si pořídit něco jenom z nostalgie. Připomínalo by mi to jenom jednu z cest, kterou jsem se nakonec nevydala, protože nemůžu žít x životů a dělat milion věcí. Grafika je báječný, a také v uměleckém světě dnes bohužel podceňovaný obor. Pokud si pořídím satinýrku, tak jedině ve chvíli, až na ní budu chtít zas něco znovu vážně dělat.  

-    Fotografie jsi v souvislosti se svým vpádem na internet začala různě morfovat a tvořit z nich originální výtvory, které nutí člověka hodně přemýšlet. Je to dáno pouze tou černobílou anebo tím, že jsi dosud neochutnala LSD?

Co ještě nebylo, může být.